New York

Do New Yorku jsme se vypravily na rodinnou dámskou jízdu. Pro dvě z nás to byla premiéra, naše máma tam byla naposledy před dvaceti lety, takže to pro ni bylo trochu retro. V plánu jsme měly jenom Manhattan, na víc nebyl čas. To nejdůležitější jsme ale stihly. Bylo to krásné, o New Yorku se dá napsat nekonečno stránek, ale atmosféru stejně popsat nejde, to se musí zažít. Pokusila jsem se tedy aspoň o částečné přiblížení toho, jak to v tom New Yorku vypadá. Někomu z vás třeba oživím vzpomínky, pro někoho to může být tip na to, jak se dají strávit čtyři dny v New Yorku :) Kdybyste měli jakoukoli poznámku k textu nebo k New Yorku jako takovému, budu ráda, když mi ji napíšete do návštěvní knihy!

A takhle my jsme ty dny v New Yorku strávily.

Den první

Za první den toho moc nestíháme, protože se do New Yorku dostáváme až kolem čtvrté a máme co dělat, abychom se dvěma kufry našly naše ubytování v New Jersey. Párkrát lehce zabloudíme, ale nakonec se zadaří a náš apartmán nacházíme.

Večer si prohlížíme místní farmářské trhy na Grove Street a máme v plánu zajít na lehčí večeři. Tak veliký hamburger s tolika hranolkami žádná z nás ještě neviděla, takže každá sníme sotva třetinu a máme dost. Dáme si dva cosmopolitany, bez těch to nejde, a nemůžeme uvěřit, kde to jsme. Fakt večeříme v New Jersey? (Vlastně se sluší použít spíš výraz „opravdu“, „vážně“ nebo „určitě“, ve slově „fakt“ slyší newyorští něco zcela jiného, což má za následek pohoršené pohledy, které na nás místní vrhají. ´Co je to za matku, že nechá svou dvanáctiletou dceru používat slovo „fuck“ v každé druhé větě?´)

V půl deváté (u nás je půl třetí ráno, jsme vzhůru 24 hodin!) usínáme.

První dojmy: Newyorčani jsou strašně milí lidé. Snad ani jednou nemusíme vynášet kufry po schodech samy, vždycky se najde někdo, kdo nám s nimi pomůže. Zároveň stačí rozbalit mapu a v tu chvíli je u vás někdo, kdo vám touží pomoct a navigovat vás na místo, kam potřebujete. Máme radost, je to příjemné.

Den druhý

Pomocí PATH (vlak, který jezdí mezi New Yorkem a New Jersey) se dostáváme k na dolní Manhattan a náš výlet začínáme návštěvou památky po Dvojčatech. Není nejlehčí je najít, prolézáme přes nějaké staveniště, ale nakonec se ocitáme u dvou černých vydlážděných prohlubní, ve kterých teče voda, a jsou lemované jmény obětí teroristického útoku. Ač je vedro, mrazí nás z toho.

Následně se vydáváme k řece Hudson. Nechápeme, jak tu mohlo před lety přistát dopravní letadlo, a obdivujeme pilota. Další důkaz, proč se nebát létání: I na vodě se dá bezpečně přistát! J

Protože nemáme čas lézt do Sochy svobody, nasedáme na trajekt, který ji pouze objíždí. Tip pro všechny návštěvníky New Yorku: Sochu svobody je možné objet dvěma způsoby. První je samozřejmě víc vidět a platí se za něj. Druhou možností je využít oranžového trajektu, který zdarma přepravuje místní obyvatele na Ellis Island a poskytuje stejně dobrý výhled na Sochu, jako ona turistická loď.

Projedeme se po Hudsonu tam a zpátky a míříme k Brooklynskému mostu. Až do Brooklynu se nechystáme, takže se jen pokocháme výhledem a vracíme se zpátky.

Chceme se popovézt metrem na Broadway, ale zdrží nás pohled na černochy připravující se na nějaké obrovské vystoupení. Čekáme dvacet minut, abychom se vteřinu před tím jedinečným výskokem otočily za nevím čím zajímavým, a nakonec slyšíme jenom potlesk a pískání. Aspoň jsme si chvilku odpočinuly.

Dojedeme na Broadway a vyrážíme směrem nahoru. Chvilku chodíme po Broadwayi (hladov sem a tam), až najdeme bistro, kde si chceme dát menší svačinu, aby nám zbylo místo na steak k večeři. Zkrátím to; nacpaly jsme se tak, že se do nás ten den vejde tak maximálně ovocná zmrzlina a oříšky a o nějakém steaku si můžeme nechat zdát.

Ač jsme na Broadwayi, žádná divadla nevidíme. Mohly bychom dojít až na Times Square, ale to si necháme na zítra, teď se místo toho těšíme na výhled z Empire State Building.

Zde přichází další rada do newyorského života. Ačkoli se černoška prodávající vstupenky před vstupem tváří důvěryhodně a přátelsky, nevěřte jí, že tohle je jediná možnost, kde se dají koupit lístky a že nebýt expresních „fast track“ vstupenek, museli byste hodiny čekat na vstupy. Ne že by vás podvedla úplně, jedná se o oficiální prodavačku, ale prodá vám lístek nejen na vyhlídku, ale i na let imaginární helikoptérou (ve 4D kině), kde si připadáte jako po užití nějakých halucinogenních drog, protože létáte ulicemi New Yorku a honíte nějakou modrou kuličku, načež skončíte v šíleném labyrintu, odkud se najednou ocitnete ve vesmírné stanici. Šílenost.

Vyhlídka je ale nádherná, modrá kulička je dávno za námi a my se kocháme nádherným výhledem na všechny světové strany.

Pak už se jenom trošku procházíme, dojdeme až ke knihovně, v jedné ulici najdeme obchod s korálky až z dalekého Česka, no a pak už se vracíme zpátky do Jersey.

Druhé dojmy: Každý druhý Newyorčan má v ruce kelímek s čímkoli. Newyorčani jsou pořád milí, ochotní poradit a příjemní. Jsou i tací, co se jenom snaží vytáhnout z turistů co nejvíc peněz, ale když je člověk obezřetný, tak jim unikne. A my jim už vždycky unikneme.

Den třetí

Ráno je trochu zataženo, ale aspoň se bude lépe chodit. Naší oblíbenou trasou dojedeme na Manhattan a u stánku si dáváme kafe. Cítíme se jako správné Newyorčanky!

S kelímkem v ruce dojdeme na nádraží Grand Central, ve kterém vidíme zajímavý jev. Kdo se kouká na seriál Jak jsem poznal vaši matku, je to ten stejný jev, co se nachází v Přírodovědném muzeu, kdy na jedné straně místnosti jedna osoba šeptá a osoba na straně druhé ji zřetelně slyší. V praxi to vypadá tak, že v každém rohu stojí jedna osoba otočená zády k celému světu a povídá si se zdí. Pro cizince je to zajímavé, místní okolo toho procházejí bez povšimnutí. Jsou už zvyklí.

Cestou z nádraží nám trochu poprchává. Různými ulicemi dojdeme až nahoru na Times Square, kde se posadíme na schody, prohlížíme si billboardy a kocháme se.

Z nejznámějšího newyorského náměstí se vydáváme uličkou lemovanou stánky s prodejci všeho možného. Dáváme si palačinku a razíme směrem k Rockefellerovu centru. Naše přání vyjet výtahem na další vyhlídku není vyslyšeno, protože je prý taková mlha, že je mizerná viditelnost. Je to tak, mlha obklopuje celý New York a má to svoje kouzlo, pohled na mrakodrapy mizící v bílých oblacích.

Jdeme po Broadwayi, tentokrát po té divadelní části, a prohlížíme si plakáty zvoucí na představení.

Dotouláme se až k Central Parku, kde se otočíme a vydáváme se zpátky po šesté Avenue. Dojdeme do Macy´s, do největšího obchodního centra na světě, a pak už se jenom unášíme pohledy na nádherné oblečení všech možných světových značek za neuvěřitelné ceny. Ač nám připadala otázka „Jedete do New Yorku na nákupy?“ trochu nadsazená, ve chvíli, kdy jsme se nacházely mezi těmi horami levného oblečení, jsme to pochopily. Do nákupů jsme se zabraly tak, že jsme se až zapomněly najíst, a pak už jsme byly tak utahané, že jsme si daly akorát v 7/11 akorát sendvič do ruky, takže ze steaku zase nic nebylo.

Třetí dojmy: I když jsou v obchodech krátké fronty (dva, tři lidi, u nás je to jako nic), v New Yorku je z toho čekání na půl hodiny. Také se začínáme do mapy koukat potají, protože jinak se u nás pokaždé někdo zastaví a hned se nás ptá na cíl cesty. Je to moc milé, ale my ten cíl občas samy neznáme, protože se chceme akorát zorientovat, a pak se toulat. Jinak je New York pořád moc fajn.

Den čtvrtý

Snídaně v Dunkin Donuts nás krásně nakopne, a my tak máme sílu na prozkoumání Central Parku. Vezmeme to přes 37. ulici, kde se nachází úschovna zavazadel, kam si zítra odložíme kufr. Paní z úschovny má kamarády v Praze, příjemná náhoda!

 V Central Parku je hodně lidí, všímáme si, že je tu spousta Asijců. Nějak jich vidíme čím dál víc… Až najednou dojdeme k pódiu, nad kterým se skví obrovský nápis „Japanese Day“. Japonci tedy slaví svůj vlastní den, zatímco my se prodíráme stánky s ukázkami tradičních obleků a komiksových postav.

Když se z Japonského dne vymotáme, probíhá naše procházka daleko poklidněji. Napíšeme pár pohledů, prohlédneme si softballové hřiště a dojdeme až na konec. Central Park nám připadá překvapivě malý. Na konci Central Parku dojde k menšímu zmatení, kdy jsme na 100 % přesvědčené, že vylezeme na západní straně, a místo toho se vyloupneme na Park Ave, která je na straně východní. Je to neuvěřitelná záhada, nechápeme, kdy a kde se Central Park převrátil…

Hladové hledáme nějakou steakárnu, konečně je k tomu příležitost. Je horko a všude samé hamburgrárny a sendvičárny. Jdeme směrem na Dolní Manhattan a konečně se nám v jedné milé hospůdce poštěstí. Bolí nás nohy, je nám horko a jsme celé utahané, ale stojí to za to!

Zjišťujeme, že se nacházíme jen kousek od baru, ve kterém se spolu sešli Meryl Streep a Dustin Hoffmann ve filmu Kramer vs. Kramer, tedy na rohu 3. Avenue a 74. ulice. Pokračujeme směrem dolů, chceme podruhé zkusit štěstí na vyhlídce v Rockefellerově centru, tentokrát nás láká výhled na New York za tmy.

Hodinu čekáme před RC, než se setmí, a když uznáme, že přišel čas na zakoupení lístků, zjišťujeme, že bychom se nahoru dostaly nejdřív za hodinu a půl. Na to nemáme sil, a tak se vydáváme na Times Square, kde za tmy panuje úplně jiná atmosféra, než ve dne. Lidí je tam tedy spousta, ale to už k tomu zkrátka patří.

Čtvrté dojmy: New York je místo s naprosto nepopsatelnou atmosférou. Víc netřeba říkat.

Den pátý

Musíme pobalit kufry a odvézt je do úschovny s paní, která zná naši domovinu. Dnes máme v plánu už jenom nákupy. Vlakem dojedeme k WTC, kousek odtamtud se totiž nachází Century 21, další obrovský obchodní dům. Nebudu to dlouze rozepisovat, v New Yorku je vážně radost nakupovat.

Dáme si párek v rohlíku, nakoupíme nějaké čokolády pro pražské přátele, a sklesle se vydáváme směrem na Jamaica Station, tedy na okrajovou stanici letiště JFK. Turniket mi tam málem přerazí stehno, což je taková důstojná tečka za naším krásným výletem.

New Yorku, bylo to báječné, jsi město s jedinečnou atmosférou a doufám, že jsme se neviděli naposledy!